14 - Výlet do Zambie, část první - Cesta

Vyrazil jsem v pondělí 28.11. brzo ráno, abych dorazil na hranice co nejdřív a chytil odtamtud bus, což se mně stejně nepodařilo, díky dlouhé řadě nebo lépe řečeno strkanici na imigračním úřadě na Zambijské straně. Takže jsem musel čekat do 4 hodin odpoledne na další autobus, byl jsem strašně unavený, ale hluk, horko a obava z okradení mně nedaly spát. S díky jsem odmítl ženu, co prodávala sarančata na velkém tácu a nabízela tu pochoutku všem kolemjdoucím. Ve městě jsem potkal lidi nejenom z Tanzánie a Zambie, ale i Konga, Somálska, Kenyi aj. V kanceláři autobusové společnosti avizovali odjezd PŘESNĚ ve 4, ještě to podtrhli pro zvýraznění, přesto se ještě ani ve čtyři nic nedělo, ale to je holt Afrika. Vyjeli jsme krátce po sedmé po nekonečném nakládání a nastupování lidí. Cesta byla peklo, nekonečná, pro mé dlouhé nohy málo místa, vedle seděl mohutný týpek z Konga, který zabíral 2/3 obou sedadela a z evropských jazyků uměl jen francouzsky. Všude kolem balíky, pytle, kufry a batohy, zdálo se, že lidi vykoupili celou Tanzánii. Po asi 13 hodinách (spát nebylo možné a navíc jsem jako na potvoru dostal průjem) jsme dorazili druhý den ráno do Lusaky, hlavního města Zambie. Město mně příjemně překvapilo, 3-proudové výpadovky, mezinárodní řetězce (Interspar, Shoprite, Bata ...), lidi oblečení po evropsku (hlavně patrné to bylo u žen), supermarkety, hypermarkety, obchody s hadrama známých značek, v obchodech spousta věcí, které tu v Tanzánii nenajdete, sýry, párky, klobásky, kotlety, mražené zboží všeho druhu, polotovary atd. Chatrče ve vesničkách podél cesty ale nevypadají o moc lépe než ty tanzánijské, to je třeba říci, jen mají jiný tvar. Autobusové nádraží to je báseň, toalety s evropskými klozety a možností si koupit toaletní papír (ovšem prkýnko na záchodě chybí). Po dlouhé cestě oceníte rovněž umývadla s tekoucí vodou, kde si můžete vyčistit zuby, se zděšením se podívat do zrcadla a zkusit to trošku napravit. Lidi jsou příjemní, taxikářům stačí říct "ne" jednou, všichni mluví anglicky, poradí vám zadarmo a nesnaží se vám vyškubnout z rukou zavazadlo ve snaze o přivýdělek jako v Daru. Naplno jsem si uvědomil, jak Tanzánie pokulhává ve všem a jak chudá je to země v porovnání třeba právě se Zambií. Jestli plánujete odjet do Afriky a nezávisle cestovat, rozhodně bych Zambii doporučil, s kterou začít.

V Lusace jsem se moc nezdržel, přesedl na další bus a vydal se k cíli mé cesty, městu Livingstone, centrum turismu v Zambii. Autobus byl o hodně pohodlnější než ten předchozí, tak jsem si i krátce zdříml. Co mně zaujalo po cestě, byla termitiště objevující se každých pár metrů. Město Livingstone leží asi 8 km od Viktoriiných vodopádů, já se ubytoval v hostelu Fawlty Towers, samí mzungu, já bydlel v pokoji se 4 postelemi, které okupovali v různé dny různí lidé různého pohlaví. Prostředí moc pěkně, stylové, tekoucí horká voda, sprchy, bazén, čaj a káva zdarma, 3 kuchyně pro samostravování, možnost rezervace všemožných aktivit. Jestli vás omrzí pohled na vodopády, zkuste bungee jumping, projet si peřeje řeky Zambezi na raftu, kajaku, na zádech slona probádat národní rezervace v okolí, chytat ryby, jezdit na koni, kánoi, proletět se ve vrtulníku, projet na parníku při západu slunce, chlastací party na lodi s přáteli a spoustu spoustu dalšího. A jestli chcete ještě něco dalšího, jeďte na safari, nejenom do Zambie, ale i do Zimbabwe, Botswany, Namibie. Všechny tři státy jsou velmi blízko.

Foto: Most přes řeku Zambezi vedoucí do Zimbabwe; vodopády viděny od východu; opice s modrýma koulema; část vodopádů, viděno z protější rokliny

Jestli plánujete navštívit vodopády ze Zimbabwe, je to možné, ale ne příliš vhodné, neboť země se potácí ve špatné ekonomické situaci díky diktátorské vládě prezidenta Mugabeho. Ceny nafty dosáhly nebývalé výše a cestovat státem po silnici je téměř nemožné. K Viktoriiným vodopádům se dá doletět letadlem, to je ale drahé. Spousta provozovatelů adrenalinových sportů a jiných aktivit pro turisty se přestěhovala do sousední Zambie. Takže jeďte radši do Zambie, kde můžete na den překročit hranice a podívat se na tu smršť z druhého kraje. Zaplatíte ovšem vízum (pro ČR asi kolem 30 dolarů) a poplatek za vstup do národní rezervace 20 dolarů.