04 prosince 2005

15 - Výlet do Zambie, část druhá - Kouř, který hřmí

Vodopády jsem navštívil hned druhý den ráno, využil jsem bezplatného převodu, který nám hostel poskytl. Domorodci z místního kmene nazvali místo Mosi-oa-tunya (kouř, který hřmí), pod kterýmžto názvem jsou vodopády také známy. Šířka tohoto přírodního divu je 1,7 km, z čehož 1200 m je na Zambijské straně. Nejvyšší bod dosahuje 111 m. Na vrcholu sezóny (konec března) proteče přes vodopády 900 miliónů litrů vody za sekundu. V době, kdy jsem sem přijel já, tu na Zambijské straně moc vidět nebylo, voda tekla jen na Zimbabwijské straně. Pro oblaka vodní tříště zvedající se z rokliny do výše stovek metrů ovšem není možno fotit a je nanejvýš doporučeno si vzít pláštěnku. Okolí vodopádů je národním parkem, takže musíte zaplatit vstupné 10 dolarů. Na druhé straně rokliny jsou vydlážděny cesty s bariérami, odpadkovými koši, procházíte deštným pralesem se spoustou ptactva, taky jsem viděl pár opic. Když přejdete na stranu, odkud voda padá do rokliny, můžete přejít až na druhou stranu suchou nohou, pakliže tu budete ve správném období. Já se sice trochu brodil, ale dostal jsem se dost daleko, dokud mně nezastavili volající a gestikulující osoby ukazující, že jsem překročil hranice a musím se vrátit. Tak jsem se toulal ještě v korytě řeky. Na břehu byl nápis ZÁKAZ KOUPÁNÍ a POZOR NA KROKODÝLI. Masivní mračna vodní tříště stoupající z rokliny jsou viditelné na kilometry daleko, v době dlouhého období dešťů to musí být snad desítky. V zádech máte mrazivý pocit, když se přiblížíte až k okraji útesů a pomyslíte si: co kdybych uklouzl?

Foto: vychlé koryto řeky na vrcholu vodopádu; skočit či neskočit?; ptačí rozhled z rogala

Po východu z areálu parku vás čekájí desítky stánků lidí místního kmene, kteří prodávají vyřezávky, náramky a jiné suvenýry. Protože u vodopádů zrovna moc turistů nebylo, byly ochotni smlouvat a jít až na velmi příjemně nízké ceny. Zpátky hostel dopravu neposkytuje, a protože nikdo bílý do města nejel, nechtěl jsem platit kotel peněz za taxi, tak jsem se zeptal místních, kde staví daladala, počkal si a zmačnutý jako sardinka jsem jel s místníma za pár korun. Troška nepohodlí zato stojí, já jsem na to zvyklý z Tanzánie, tak mně to ani nepřišlo.

Druhý den jsem si objednal let dvousedadlovým rogalem s motorem. Skvělý zážitek, to mít tak doma, já bych létal každý den. Při letu trošku mrholilo, ale ničemu to nevadilo. Ze začátku jsem se držel dost křečovitě a podezdřívavě sledoval pilota, když ten stroj nahýbal do stran, ale za pár minut jsem si zvykl. Ostatně celý let trval 15 minut a stál 85 dolarů. Výhled je zkrátka božský a kromě vodopádů ze všech stran jsem viděl i hrochy (jednoho na suchu, tři pod průhlednou vodou) a malilinkatého krokodýla, aspoň se tak z té výšky zdál. Taková malá ještěrka. Na křídle mají přimontovaný foťák a za menší úplatek vám po skončení vypálí CD. Svůj přístroj si totiž na "palubu" vzít nemůžete.Po tom letu jsem si dal i v nekonečném dešti koupel v bazénu, nemohl jsem si nechat ujít tu příležitost. S ubytováním jsem byl super extra spokojený. Levné, příjemné, útulné, teplé sprchy, sedačky, 3 kuchyně, kde si můžete vařit, když nechcete utrácet peníze za jejich jídlo, skvělý servis. Doporučuju. Všichni byli nadšení z raftingu, taky bych to zkusil, ale radši byc to zmákl s kamarádama než s úplně neznámýma lidma. To by určitě byla větší sranda. Takže jestli chcete příští rok přijet, rád si to s váma dám. Peřeje Zambezi jsou proslulé.

0 Comments:

Okomentovat

<< Home